SPOLEČNÁ CESTA DO INDIE

Cesta do Indie přišla úplně náhodou. Nikdy jsem o této destinaci neuvažovala a nikdy mne nelákala. O to větší byly zážitky z cesty, kterou nám Erika a Jogi naprosto profesionálně připravili. Erika se starala o to, abychom se toho co nejvíce dozvěděli a Jogi se staral o naší bezpečnost a to nejenom za volantem své Taty 🙂 Indie je pro nás úplně jiný svět. Na každém kroku jsem měla možnost si uvědomovat krásy naší planety a na druhé straně neuvěřitelný přepych, ve kterém žijeme. Spousta věcí mi rázem přišla zbytečná a malicherná. Indie mne dostala svou barevností, vůní a chutí. Indické jídlo bylo fantastické a možnost jíst v obyčejných restauracích či na ulici jsem velmi vítala. Bezkonkurenční byl masala čaj. Města a chrámy Radžastánu mne uchvátily. Asi nejvíce se mi však líbila Thárská poušť, kde jsme měli možnost spát pod širým nebem a pak návštěva farmy, kde se pěstuje koření v Goa. Nadšená jsem byla prakticky ze všeho. Jen návštěvu Mouse Temple mohu doporučit pouze silným povahám:-) Indii vřele doporučuji všem, kteří chtějí na chvíli vypnout či alespoň zvolnit. A bát se nemusí ani, kteří jsou nuceni držet nějakou dietu. Indická kuchyně je tak pestrá, že není problém najít dobré a kvalitní jídlo. Tak dobře jako při této cestě jsem se necítila léta. Moc děkuji.

Lucie Krejčívedoucí odlehčovací péče v Domě sociálních služeb

S Erikou jsme absolvovali dvou týdenní cestu z Dillí přes Radžastan, do Uttarpradéše až k Madhjapradéši a zase zpět. Byla to úžasná cesta plná dobrodružství, nových zážitků a dechberoucích příběhů i legend! Vřele doporučuji s Erikou vyrazit každému, kdo rád pozná Indii s člověkem, který je tam jako doma a přes to vám ve všem rozumí ❤️ Děkujeme! Rozhodně to nebylo naposledy... 😊😊😊

Terka a ZdendaPodnikatelé

Skvělá cesta, která mi dala nový pohled na svět a naše "západní hodnoty". Jasná a rychlá komunikace před cestou, vstřícnost a ochota, dobře složený tým spolucestujících, nádherné památky, horké dny, spicy indické jídlo, Masala chai s mlékem i pozvání na večeři do bytu průvodce Jogiho, to je barevná Indie, kterou jsem měla možnost s Erikou zažít.

Irena P. (50 let)ředitelka neziskové organizace

Byl to opravdu velice nádherný výlet se spoustou úžasných zážitků. Erika a Jogi byli skvělí průvodci, díky nimž jsme viděli život v Indii, dozvěděli se spoustu zajímavostí, vychutnali si indická jídla a dostali se na velmi zajímavá místa. Mezi největší zážitky patří návštěva Zlatého chrámu v Amritsaru, návštěva Dharamsaly a paraglidový let v Himalájích. Bylo těžké vstřebávat tolik podnětů během pouhých 17 dnů. Moc jsem si cestu užíval a někdy v budoucnu bych s nimi rád Indii opět navštívil. Velice děkuji.

MilanIT pracovník

Milá Eriko, téměř po půl roce koukáme na fotky z naší letní dovolené, kterou jsme trávili s Tebou v Himalájích. Moc díky za naprosto neopakovatelný a nevšední zážitek. I za to, jak ses poprala s našimi dost specifickými požadavky :o) Každopádně motorky v Himalájích stojí za to. Ještě jednou díky.

Sváťa a Zdeněk Polákovi

Ahoj Eriko, ještě jednou ti moooc děkuju za rady! Dalo mi to mnohem víc než pročítání průvodců atd... Zítra letíme, už se nemůžu dočkat!! 🙂 Potom se určitě ozvu 🙂 Měj se fajn, pa Šárka

Šárka Zemanová

Vážení budoucí minulí a současní cestovatelé i ti co cestujete prstem po mapě. Občas jste měli možnost číst poznámky, týkající se cesty po Indii s Erikou. Konečně jsem vstřebala zážitky a jsem schopna alespoň nějakého zhodnocení. I když pokaždé, když se podívám na nehybné záznamy z cest vzpomenu si na malou perličku, která se třeba k dané fotce váže. Už to, že tato dáma je schopna ukočírovat skupinu lidí , kteří se před tím vůbec neznali , je obdivuhodné . To , že sebou vezme ženskou od plotny , která dohromady nikde nebyla - tedy rozhodně ne mimo Evropu a neumí ani žbleptnout anglicky, což se ukázalo nepříjemné nejvíce na letištích a hraničních kontrolách, musela za mne vyplňovat spoustu nesmyslných lejster ( jestli si myslíte, že jste u nás zažili nějakou byrokracii , zaleťte si do Indie) a prakticky mne nepustit z očí, to je věřte mi, hodno obdivu . Na začátku cesty byla letiště. Na konci také. A mezi tím spousta neskutečných a bezpečných zážitků. Hodně lidí mne varovalo a strašilo, jaká je Indie hnusná, nebezpečná ....Nikdo z těch co mne varovali nikdy v Indii nebyli . Nedejte se zastrašit. Je pravda, že jsme poznávali a ochutnávali Severní Indii, Kašmír, Himaláje a jen několik málo dní jsme strávili v Dillí. Ano, Dillí mne příliš nenadchlo. Tedy, co se týká památek není moc co vytknout, ale město a lidé již nebyli tak zářící a čistí jako nahoře v horách. Ale myslím, že to je obecný jev . Konec konců dobře vím, jak nás, Pražáky mají rádi např . v Krkonoších. A přitom my za to fakt nemůžeme, že jsme se nenarodili někde jinde. Zpět do Indie. Co se děje nyní v Kašmíru ví asi jen ti, kteří tam jsou a ptáci, kteří tam snad svobodně létají - neslouží li jako živé terče . Ten nádherný kout Indie je obsazen vojskem a že to rozhodně nejsou kluci se vzduchovku přes rameno to mi věřte. Každý den vzpomínám na lidičky, které jsem měla možnost poznat alespoň letmo. Byli to obyčejní lidé, kuchař co pro nás na jezeře Dál skvěle vařil, medová paní a třeba výrobce kašírovaných krabiček to všechno jsou obyčejní lidé, kteří dělají co mohou, aby uživili své rodiny. Indové - alespoň ti, kteří vozili nás, byli rozhodně skvělí řidiči. Jinak bych tohle neměla možnost napsat:o) Vše bylo barevné, voňavé, veselé, cinkající, hravé - alespoň já to tak viděla a cítila. Ano, žebrající ženu s dítětem jsem také zahlédla, mrzáků a postižených je tam také dost - ale prosím, běžte se někdy podívat do nějakého většího města, nejlépe někam k nádraží, nebo k místům tzv . vybydleným. Lidé jsou všude stejní, mají většinou dvě nohy, dvě ruce, hlavu, ale v Indii mají i trvalý úsměv. Nemají pomalu co jíst, bydlení taky nic moc, zdravotní péče rozhodně není pro každého a školy se platí a to i základní. V zemi je +/ - 40 procentní nezaměstnanost, ale ti lidé se usmívají a jsou milí. Ano, mnozí si za to, že si je vyfotíte řeknou o peníze ale zdaleka ne všichni a pak , vy by jste si neřekli ? Často gestem dají najevo , že se fotit nechtějí vůbec a nebo za peníze - a pak je to na vás. (Voda stojí od 20 rupií výše a náš kuchař měl plat 600 rupií .) Fakt by jste si na jejich místě neřekli ? Paní Erika přesně zná místa, kam s námi půjde, kudy a s kým. I to ušetřilo hodně peněz a snížilo riziko vydání se příliš z peněz. Věděla jaké jsou ceny za co, jaké spropitné se má dát i to, že peníze až po splnění požadavku a přesně znala hotely, které jsou bezpečné a čisté. Ano i některé hotely jsou v Indii čisté. Tedy, nemáte li přílišné nároky . Ale čisté povlečení bylo všude, ručníky také a to se nejednalo o luxusní a drahé hotely - tedy až na dva. Ale ani ty se mi nezdály předražené - na to co poskytovaly . Výlety byly naprosto úžasné Město starší než historie sama - Váránásí působilo trochu děsivě a ponuře, ale - ranní obřad otvírání řeky Gangy byl úžasný zážitek. I tam jsme měli zajištěnou bezpečnost. Chodil s námi řidič, na Inda obrovský chlap a nikdo si netroufl nás obtěžovat. Neskutečný zážitek bylo navštívení Opičího chrámu. I tam znala paní Erika opičího muže. Tento trochu podivný ale nesmírně sympatický pán měl místní opice vycvičené. Jinak, opice v Indii je opravdu nebezpečné zvíře, zákeřné a trochu zlověstné, sama za sebe je ráda nemám. ) A jen proto bylo možné zažít s nimi zajímavé okamžiky, které bych si s radostí nechala ujít, už proto, že cesta zpět musila být pro našeho řidiče , upraveného a navoněného sikha dost utrpením ( opice totiž dost páchnou ), ale musím uznat , že pro ostatní to byl vcelku radostný zážitek. Každý domluvený řidič nás hlídal, dokonce i malý rikšák v Dillí na nás dával pozor, a zlým pohledem střílel po těch, kdož nás chtěli obtěžovat . Ono ani s tím obtěžováním to nebylo tak zlé. Stačilo dát najevo, že nic nechceme, nic kupovat nebudeme a byl klid. Nikdo se nás nedotýkal, nikdo nás nikam násilím netlačil, a všichni se pořád usmívali . Paní Erika určitě měla prsty i v počasí. Všude a vždy bylo nádherně. V horách, kde se počasí mění z minuty na minutu a kde bývá díky počasí hodně nebezpečno i v těch horách začalo mírně krápat až když jsme sjeli na bezpečnou cestu . Že vládne počasí jsme se přesvědčili i v Agře, kde nad Taj Mahalem bylo modré nebe, stejně modré jako její oči. ( Pro ty , kteří nevědí, Agra je jedno s nejhůře smogem postižených měst a vyfotit tuto památku lze povětšinou jen s šedavým pozadím ). Na našich fotkách je Taj Mahal na modrém pozadí - bez filtru .) Hodně jsme cestovali autem, ony vzdálenosti mezi památkami jsou opravdu velké a tak jme si mohli v bezpečí a příjemné teplotě ( všechna auta byla klimatizována ) prohlížet pestrost a chaos který nás obklopoval. Jak to vypadá na silnicích v Indii se popsat nedá . Za mne přiznávám, mne to velmi bavilo, připadala jsem si jako maličký mraveneček ( bezpečně usazený v autě ) v obrovském mraveništi. ( Dillí je skoro tak velké jako naše republika a má myslím více obyvatel. ) Díky paní Erice jsme měli jistotu, že tam kam jedeme, tam opravdu dojedeme. Pokud tam dojet chceme. Ne vždy se někomu z nás chtělo a ani to nebyl problém . Prostě zůstal na hotelu . Potíže zdravotního charakteru, no někdo něco řešil, někdo ne . Ale - ono průjem můžete dostat i v Kašperských horách . Rozhodně to nebylo nic hrozného. A pak, když zbytečně neriskujete a jíte jen co projde určitou teplotou a jste přesvědčeni, že vám nic nebude, tak vám nic nebude. Ono dost věcí je totiž v hlavě a pokud někdo jede kamkoli s tím, že mu tam určitě bude špatně, tak mu tam určitě špatně bude. Kromě toho paní Erika věděla, co a jak jíst a hlavně kde. I to je velmi důležité. Ano dá se jíst jen v hotelech, ale to je obrovská škoda. A popravdě, i tam se můžete potkat s nějakým bacilem. Pro ty, kteří jsou zvědaví na to,co jsme jedli,podívejte se na recepty,které má paní Erika na svých stránkách. A to byla další věc ze které jsem měla obavy. Z pálivých jídel. Díky paní Erice jsem byla bez obav. Nebyl problém se případně zeptat, ale. a to mne překvapilo nejvíce, nikdy a nikde nebylo jídlo tak ostré, že by se nedalo pozřít.Před tím mne také " znalci " Indie varovali. Na dosti místech prodávali nápoj lassí , tak trochu jako rozředěný jogurt a to buď s ovocem a nebo jen tak, příp. se solí. Mňam. Za cestu nasbírané zážitky by vydaly na knihu, psát minutu po minutě se ale nedá a pak, pokud se sami nevypravíte tak stejně ani sebelépe napsaná kniha vám nedokáže přiblížit to, co zažijete. Pro mne tato cesta byla cestou nádhernou, doslova bez mráčku, obohacující a tak trochu uklidňující. Dožiji li se znovuotevření Kašmíru , ráda bych se tam vypravila ještě jednou . Eriko moc děkuji , bylo to nádherné . Eva

Eva VackováOsobní asistentka