8.7. 2019 Jezero Dál

Nádherné, barevné, plné lodiček a gondol. To je jezero Dál. Kdo by nevěděl, že jste v Indii, kdo by se nepodíval na kormidelníka a nezaregistroval plovoucí lodičky s obchodníky nabízejícími cokoli, co by mohlo být na prodej, mohl by si myslet, že jste na jiném kontinentě, v jiné zemi – nabízely by se klidně třeba Benátky.

My ale srdnatě nastupujeme na indickou gondolu a užíváme si ničím nerušenou plavbu.

Tady potkáváme loďku s prodavači stříbra, vedle míjíme koupací loď, za chvíli k nám dopádluje prodejce krabiček a už za chvíli jsme nadšeni z plovoucích zahrad. Kolem létá nepřeberné množství vodních ptáků a potkáváme i místní, kteří si místo auta nebo rikši po ránu nastartovali lodičku na vlastní pohon.

První zastávka je ve výrobně ozdobných krabiček, sošek apod.  Všechny nádherné nesmyslíky se zde vyrábí metodou kašírování, o které já sice moc nevím, ale paní Eva jí zná natolik důvěrně, že jí bylo nabídnuto v této manufaktuře místo a to přímo místo kresličky kašírovaných krabiček.

Tak nevím, v životopise by se to asi vyjímalo zajímavě, ale jelikož jsem slíbila, že všechny vrátím v pořádku domů, musím Eviným jménem nabídku odmítnout.

Druhá zastávka je pak v domě Hany Lady – medové královny. Tato věkovitá dáma je velice nezvyklé stvoření. Malinká, baculatá, sama připomíná včelí královnu a jako pravá královna řídí veškerý ruch kolem.

Tak schválně, co byste řekli na lžičku lotosového, opiového nebo hašišového medu?

Gondola nás ale už zase odnáší zpátky na pevninu a po malém odpočinku vyrážíme zase na souš.

Po prohlídce nejkrásnější Srinagarské mešity jsem celou partičku vytáhla na návštěvu k rodině kamaráda. Ať mají prostě tu Indii opravdu z blízka. No a večer se zase jedna návštěva dostane až k nám na hausbót. Prostě klídek, pohoda a zábava po indicku :o)