4. – 5.5. Setkání s Buddhismem v Himálajích

Dharamsala… sídlo tibetské exilové vlády a taky Dalajlámy. Město, kde samotnou Dharamsalu a slavnou Mc Leod Ganji dělí převýšení 1000 metrů.

Dharamsala

Pro ty z vás, kdo četli Dalajlamovu kočku, místo snad trochu více poetické než je realita, ale přesto krásné a čímsi nesmírně charismatické. Jakoby samotná přítomnost Jeho Svatosti to místo změnila…

Cesty lemované stánky

Jasně, i tady potkáte prodavače všeho, stánky se vším, provoz, že se bojíte přejít silnici. Ale přesto přese všechno je to takové jiné. Snad opravdovější a upřímnější.

Mezi nekonečnou řadou mnichů se proplétají Tibeťané v civilu. Obdivuji módu jejich šatů a už si plánuji, jak si takové nechám ušít. Všechny silnice jsou lemované krámky, které nabízí zaručeně originální tibetské výrobky.

Cesta ke klášteru Namgyal je lemovaná hudebníky, kteří hrají na známé i neznámé hudební nástroje. Do toho všeho místní kolorit podtrhuje směs vůni a pachů vinoucí se z různých a přiznejme si, že někdy i hrůzných, stravovacích zařízení. To vše je pak podtrženo podmanivou vůni neustále doutnajících vonných tyčinek. Tak asi nějak takto vypadá Dharamsala obklíčená štíty himalájských velikánů. No prostě zážitek pro bohy.

Dalajlámovo požehnání jsme sice nedostali (pro mě to už byl několikátý pokus – ale já to nevzdávám), ale hned další den v Biru nám to vynahradila účast na večerní meditaci v chrámu místní univerzity a požehnání od pravého Lámy.

Jsme spokojení a po skoro evropské kávě uléháme příjemně unavení a dobře rozpoložení