29.9. Agra – trochu jinak

Agra- obvykle zde všichni jdou za jediným cílem – vidět Taj Mahal. My jsme se vydali na opačnou stranu a viděli jsme opravdový život. Lidé v Indii jsou milí, srdeční a často i přes ohromnou chudobu plni optimismu. Radost z toho, že mezi ně zavítali cizinci a že se nezajímají jen o památky, ale také o jejich životy je cítit na každém kroku. Vydali jsme se do malé kolonie domku naplácnutých téměř na zdi nejslavnější hrobky. Zde nejsou žádní turisté žádné pozlátko. Procházíme kolem domku s otevřenými dveřmi a vidíme, jak jednoduchý a téměř žalostně ubohý život zde vedou. Ale ti lidé se nemračí, nejsou negativní, ale vítají nás s úsměvem.  Hrozně rádi se fotí a už zase máme plné ruce děti. Objímají nás a každý si chce povídat, byť obvykle zvládnou jen dvě tři slova v angličtině. Ale jejich tváře a gesta mluví za ně. Dojdeme až k chrámu, vypadá spíš jako kůlna, vítá nás zde místní svatý muž a dává nám své požehnání. Nikdo tady po nás nechce peníze a o to rádi je sami dáváme, byť je to jen kapka v moři toho, co by zde bylo zapotřebí.

Selhal mi opět foťák. Jsem ráda, že jsem nefotila sama a tak doufám, že alespoň něco z našich zážitků zůstane zvěčněné. Protože to opravdu stálo za to.