Shimla, India

28.6. Shimla

Tentokrát už píšu z Himálaje. Znala jsem je dosud ze dvou úhlů pohledu. V Ladhaku jako holé, prašné hřebeny a v Rishikeshi jako zelené podhůří s množstvím zeleně a hmyzu. Přesunuli jsme se do Himachal Pradeshe a zde je krása Himálaje zase úplně jiná. Představte si prudké kopce svažující se do ladných údolí. Hřebeny porostlé džunglí, mezi tím naskládaná města a po svazích cesty, které se klikatí nahoru a zase dolů. Pohled zoufale krásný.

Ještě než jsme dorazili do Himachal Pradeshe projeli jsme velký kus státem Haryana. Hodně zemědělská oblast a já zde poprvé na vlastní oči vidím, jak se pěstuje rýže. Tak to mě fakt překvapilo. Ani jsem netušila, že se v Indii pěstuje, ale jak mi Jogi vysvětlil, Indie je jedním z největších producentů rýže a taková „basmati“ je vyhlášena po celém světě a ten originál je ryze indický.

Cestou opět zastavujeme u mini pouličních mobilních stánků a pijeme výborný čaj a taky prý nejlepší fresh lime sodu. Což o to, tu jsem se naučila pít už dávno a všem vřele doporučuji, ale dám krk na to, že nebyla sweet a minimálně trocha soli do ní zabloudila. Jogi tvrdil, že nikoli, ale tohle mu moje chuťově buňky fakt nevěří.

Teď už jsme v horách a tu krásu mi kazí jen to, že mi už třetí den není moc dobře. Hned po příjezdu do hor mě začalo bolet břicho (jak říkají Indové, mám bohužel své ladys problem), přidala se migréna a v okamžiku, kdy jsem přes hodinu nemohla nikde najít použitelný záchod, se mi udělalo tak špatně, že jsem skoro omdlela. Zůstali jsme neplánovaně na noc v motorestu který byl jen pro silné nátury, ale já fakt nebyla schopna jet dále. Při vší té bídě docela dobrá zkušenost. Nikdy si s sebou na cesty nezapomeňte vzít brufen a normix. A ještě jedno doporučení, hodí se mít s sebou i nějaké pastilky na bolení v krku. Klimatizace jede všude v Indii naplno a ne každý ji musí zvládnout bez újmy na zdraví.

Jogi se o mně stará jako o malé dítě. Myslím, že jsem ho svým kolapsem taky pěkně vyděsila. No, popravdě vyděšená jsem byla i já. Ale po kombinaci léků, spánku a dostatku teplé vody mi je mnohem lépe a tak můžeme vyrazit zase dále.

První navštívené město byla Shimla. Angličané zde zanechali svůj nesmazatelný rukopis. Kdysi byla jejich letním sídlem. Do dnešního dne si zanechala svoji koloniální krásu. Jsem nadšená tím, jak se zde křesťanství mísí s hinduismem. Kostel je stejnou atrakcí jako chrám opičího boha.

V čem je Shimla úžasná a čím nepotěší kuřáky, je přísný zákaz kouření na všech veřejných místech. Připadá mi to dost legrační, když u nás právě prošel zákon, který zakazuje kouření v restauracích😁 Docela by mne zajímalo, co by na to řekl Našinec.

V Shimle nás začalo zlobit auto. Taková Tata, to je příběh sám pro sebe. Jelikož rovná cesta zde neexistuje a doprava je zoufale přecpaná všemi možnými i nemožnými dopravními prostředky, jezdí se pomalu a v dlouhých kolonách. No a v jedné takové se z naší Taty začalo kouřit. Fascinoval mě klid Jogiho, který řídil. S kouřícím vozidlem dojel tak kilometr na kryté parkoviště, zde vozidlo odstavil s tím, že se na něj podívá po prohlídce města. To taky udělal a když dolil vodu, začal se modlit, pak nadávat a nakonec konstatoval, že ten krám prodá. Jakmile se ale ukázalo, že to opravdu bylo jen vodou, poděkoval všem indickým bohům a chválil, jak skvělé má vozidlo. No jo, asi jsou tady na tohle zvyklí. Vždyť za poslední 3 měsíce už na Tatě vyměnil motor, klimatizaci a všechen olej.

 

Cestu ze Shimly jsem si fakt užívala. Ta krajina se nikdy neokouká. K tomu zastávky pro čerstvé ovoce (poprvé jím čerstvé Li-či) a výborný džus z cukrové třtiny. Jen ke konci už je to dlouhé. Tady i pár kilometrů znamená hodiny cesty. A jaké cesty. Teď už občas i polní. Nakonec ale dorazíme do Rewalsaru a jako první nás vítá obří socha Buddhy. Je vidět na míle daleko a vévodí celému městu. Těším se na zítra, to budeme celé město prozkoumávat. Dnes ale toužím už jen po posteli, sprše a teplém čaji. To vše se mi splní a já opravdu fascinována přihlížím, jak neuvěřitelný rozdíl je cestovat tady jako turista, nebo jako „domácí“.

Teď v Rewalsaru je cena ubytování 600 rupií za noc pro dva, což je cca 110 Kč za noc pro jednoho. A tohle ubytování opravdu není špatné. Zvládne ho v pohodě i mírně rozmazlená Evropanka 😁 Dobrou noc!

Erika Slabá
Indie mi natolik přeskládala hodnoty, pohled na život, bohatství či chudobu a MNOHO dalšího, že jsem se rozhodla s Indií spojit svůj další život, Nyní v Indii část roku pobývám. Na tomto webu sdílím své ryze osobní zážitky a poselství pro každého, kdo se nebojí změny. Můžu Ti dát tipy a doporučení, pomoct naplánovat cestu, nebo můžeš vyrazit se mnou a zažít Indii ne „all inclusive“ avšak „all reality“.

3 možnosti, jak lépe zvládnout cestu do Indie

Které Ti mohu poskytnout osobně

Konzultace

Konzultace před cestou

Chystáš se do Indie na vlastní pěst sám či s přáteli?

Příprava cesty

Příprava cesty do Indie

Chystáš se sám nebo s přáteli do Indie a chceš pomoci?

India Forever

Společná cesta do Indie

Nemáš ambice vypravit se do Indie po vlastní ose?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů