27.10. Růžové město Jaipur v celé své nádheře

JAIPUR – tak tohle město se mi doopravdy líbí. Po náročné, celý den trvající cestě, jsem Jaipur poprvé viděla dlouho po západu slunce.  Zato ráno mi toto “Růžové město”, jak se Jaipuru přezdívá, ukázalo v celé své nádheře.

Má první cesta ale nevede do žádného z paláců či muzeí přímo v Jaipuru, ale vyrážím do pohádkové pevnosti Amber. Jedná se o pevnost místních maharádžů, a vlastně nejde o pevnost jedinou, ale zrovna o čtyři stojící jakoby v patrech nad sebou.

Přidávám  se k dlouhé frontě místních i turistů a nemůžu si nechat ujít svojí první jízdu na slonovi. Vlastně ani jsem si neuvědomila, jak neuvěřitelně velké tohle zvíře je. Z pelíšku na jeho hřbetu mám rozhled do širokého okolí. Vidím nádherné zahrady, strmé svahy přilehlých kopců a takovou malou “Indickou zeď”. Jedná se o stavbu, kterou Indové hrdě přirovnávají k Velké Čínské zdi, ale je opravdu mnohem, mnohem kratší a taky tak nějak menší.

Můj slon se poslušně sune vpřed v karavaně dalších slonů, za chvíli jsem přivykla jeho houpavému pohybu a jen mírně mě mrazí při představě, že bych z něj spadla. To by asi bolelo. Mám asi už moc rozbouřenou představivost, protože vidím ne jak padám ze slona, ale přímo se slonem z celých hradeb :o) Ale samozřejmě, nic se nestalo. Prudké stoupání slon i se mnou zvládnul zcela bravurně a už mě vysazuje na spodním nádvoří.

Ambér je úžasná pevnost. Mohla bych se sice rozepsat o jeho historii, ale mě tady spíše ovládly emoce a pocity. Intenzivně vnímám toto místo jako důvěrně známé. Jako bych tady již byla. Možná i žila. Automaticky vím, kam mám jít, kudy vede cesta do zrcadlové síně a kudy dojít do maharadžova harému. Deja vu nebo záblesk minulého života? Nemůžu odtud odejít. Sedím, dívám se, medituji. Utíkají hodiny a mně to připadá jako pár vteřin. Teprve slunce v nesprávné poloze mě přivede zpátky do této reality a já si uvědomím, že bych už měla vyrazit zase o kousek dál. Čas strávený v Amberu  tak úplně nechápu. Já, analytická realistka, si tak úplně neumím vysvětlit, co se tam dělo. Jen cítím, jak moc mě toto místo přitahuje.

Vracím se do Růžového města a tím i plně do této reality.

Jaipuru se “Růžové město” říká proto, že má na všech domech růžové omítky. Zlí  jazykové tvrdí, že všechny budovy byly růžově omítnuty při návštěvě Britů ještě za doby kolonie. Díky růžové barvě pak prý nebylo vidět, jak zpustlé a obouchané celé město je.

V samotném Jaipuru jsem pak stihla ještě navštívit Jantar Mantar – středověkou astronomickou laboratoř s 18.století, mrkla jsem na Hawa Mahal – Palác větrů a Městský palác s muzeem Čadra Mahal.

Den pak končí tím, že vyrážím nakupovat. A v Jaipuru, s dobrým průvodcem, se fakt nakupuje skvěle:o)