25.8. Na nákupech, ale ne jenom

Mám moc ráda ruch indických tržišť. Směs lidí všech barev, velikostí, vyznání. Na pár metrech zde najdete takovou koncentraci indické populace, že se vám z toho taky může zamotat hlava. Tělo na tělo, vůně a zápachy, barvy… a to vše doplněné o nikdy nekončící vyvolávání, handlování a dohadování.

Tak právě to jsme dnes (snad bez újmy na zdrví) absolvovali. A ulovili jsme skutečně jedinečné kousky ☺
Ale pro mně osobně byl dnešek stejně o něčem jiném. To obrovské potěšení z toho, že můžu to nejkrásnější z Dillí ukázat svým přátelům. To je to, co mně naplňuje a baví.

Tak kupříkladu:
Velká páteční mešita ve Starém Dillí. Stavba tak rozlehlá, že se musíte hodně snažit, abyste jí po rozpálené dlažbě přešli. Je to největší mešita v Indii, a tak nějak pyšně si ční nad pokrivenými a přelidněnými uličkami Starého Dillí. Se svojí typickou mughalskou architekturou je jako klenot zasazený do starobylého, snad ještě železného, prstenu.

Nebo takový Rajghat. Místo spopelnění Mahatmy Ghandiho. Zde máte skutečně pocit, že si Indové začínají vážit své minulosti a ne se jen upínat snad k zářivé budoucnosti. “ Vidím Indii silnou a svobodnou“, prohlásil Ghándí. A byť se I die sama zvenejvětší demokracií nasvětě, má před sebou ještě dlouhou cestu, aby sen Ghandiho naplnila.

A v neposlední řadě Zahrady Lodhi. Právě zde najdete oázu klidu. Zeleň se zde mísí s úchvatnými stavbami, které připomínají zaniklou slávu rodu Lodhi. Dnes na místech, kudy kráčely dějiny, stojí vysoké stromy, v jejich stínu postávají milenci. O kousek dále si hrajou děti a na lavičkách se vyhřívají, nebo snad jen odpočívají ti, kteří zasebou mají další den v nejrozporuolnější zemi na světě.Snad právě sem chodí Indové snít své sny. A já se k nim přidávám, protože toto místo je pro snění jako stvořené.

Dnešek utekl závratnou rychkostí. Ale to se mi tady stává vždycky. Jdu spát a i vám všem přeji dobrou noc. A zítra se třeba zase ozvu ☺ Míříme do Jodhpuru.