23. – 24.8.2018 Incredible India

Tak a už zase sedím v letadle. Kolikrát jsem se už svěřovala s tím, že nenávidím létání? A že to je to jediné, díky čemu do Indie nelétám častěji? Ne, ne, o tom to není. Vnímám, jak moc se těším, a přitom jak moc mi bude smutno. Zažívám jakousi schizofrenii. Nevím, jestli to znáte, ale něco vás pořád žene kupředu dále a dále. Ale zároveň cítíte, že vás to taky volá zpátky domů.  A už se těšíte, až všechny ty úžasné zážitky budete vyprávět doma, u skleničky vína.

Ale tentokrát to je prostě jiné. Tak jaké jsou změny? Jednak do Indie letím se svými přáteli a obchodními partnery, jednak se hned první den setkám s Monikou a Lenkou, kterým jsem plánovala celou jejich cestu a dnešek je jejich poslední den v Indii, pak taky tato cesta nebude jen o poznávání, ale taky o tom, abych vám všem, kteří po tom toužíte, přivezla pozdrav ze země Tisíce a jedné noci a do budoucna připravila nabídku toho nejlepšího, co tato země nabízí.

Další změnou je to, že se asi budu těšit domů :o) Ale to je tajné, takže až třeba někdy příště :o))

Ale už jsme tady. Celí. Živí a zdraví, po 14 hodinách na cestě nás vítá letiště Indiry Ghándiové v Dillí. A hned na úvod zažíváme první zázrak. Odbavení netrvá ani hodinu a kolem 10.30 se ocitám před letištěm, v podnebí, které je něco mezi tropickým deštným pralesem a rozpálenou pouští.

A hned jedeme na Tchaj, hotel, sprcha a první prohlídka Dillí. Nádhera, krása a totální pohoda.

Jen snad Zdeňkův příspěvek na blog: Když vám v Indii připraví nepálivé jídlo, pro Evropana to znamená hraniční hodnotu přežití pálivosti :o)))

Dneska jsem opravdu k smrti unavená, takže ode mě nečekejte žádná moudra. O to více se ale můžete pokochat fotkami Terky, která snad konečně ukáže Indii v podobě, která nebude zkažena mým fotografickým umem.