20.3. Oslava narozenin po indicku

Dnes je den štěstí. Přesně ve dvě hodiny třicet minut nastává okamžik, kdy se sny stávají skutečností a přání dochází naplnění. Stojím v Delhi u Indian Gate a přeju si jediné: ”Ať můžu svůj život propojit s touto zemí. Ať mi je dopřáno část života prožít zde.”

Jelikož dnes slavím narozeniny, mojí přátelé mi připravili velké překvapení. Dostala jsem od nich Birthday cake. K tomu se váže určitá tradice. Oslavenec koláč (který je spíš chutí i vzhledem příbuzný našemu dortu) nakrájí, každý si vezme jeden kousek a navzájem se koláčem krmí. Zhruba takto: já ti dám kousek a ty dáš zase kousek mně :o) to vše jsme zapíjeli chlazeným pivem a překvapivě to nezpůsobilo žádné střevní potíže. Tak si už asi začínám zvykat. Zítra brzy ráno odlétám a několikrát během dne potichu brečím. Večer, když mám jít spát, tak i nahlas. Bolí mě srdce a každý nádech, kdy cítím ty tolik milované a dnes již tolik známé vůně, mi vhání nové slzy do očí. Beru do ruky kalendář a ještě než odlétám, mám již naplánovaný příští přílet. Protože zde je mé místo, zde je můj druhý domov.