2.2.2018 Ohlédnutí za cestovatelákem v Heřmanově Městci

Dnes jsem se konečně dostala k tomu, abych se podívala na fotky ze své poslední přednášky o Indii. Koukám na ně a říkám si, jak skvělý večer to pro mě byl.

Nejprve perfektní organizace a ohromně otevření lidé. Tak si představte, jakou ze mě museli mít radost, když jsem prohlásila, že bych na pódium potřebovala připravit vařič, horkou vodu a ideálně neomezené množství šálku na Tchaj :o) Vedle toho jsem si doma zapomněla mléko, takže i to mi byli schopni obratem zařídit (a bylo plnotučné :o)

No a pak samotní Heřmaňáci . . .  Plný kinosál lidí, kteří stojí o to, poznat zemi tak cizokrajnou, tolik rozmanitou a tak vzdálenou. Bylo mi ctí vzít je s sebou do míst, které mám tolik ráda. Největší odměnou pro mě je, když vidím jejich úsměvy při vyprávění mých příhod, když se nakloní v sedačce dopředu v okamžiku, když ukazuji něco, co je skutečně speciální, když reagují, ptají se.

No a samozřejmě, jelikož jsem velice kontaktní člověk, nejvíce jsem si užila právě tu chvíli, kdy moje přednáška skončila a já si opravdu mohla s mými posluchači povídat, uvařit jim čaj, nabídnout něco málo z indické kuchyně.

Strávili jsme spolu bezmála tři hodiny a pro mě to byly tři hodiny plné energie, radosti a pohody. Takže milí Heřmaňáci – moc díky. A třeba se zase někdy uvidíme.

PS: A přidávám ještě velký dík třem úžasným lidem, díky kterým se tento večer vůbec mohl konat. Jednak Dalimilovi Nevečeřalovi – kulturnímu atašé v HM a mým úžasným přátelům a pomocníkům Terce a Zdeňkovi Polanským. Bylo mi ctí přátelé.