Zlatý chrám, Armitsar

19.10. Představ si mnohaproudovou silnici, po které jede vše, co má kola a čtyři nohy. Zkus ji přejít.

Pár dní jsem teď nepsala. Ale teď to konečně vypadá tak, že pravá chvíle nastala, já jsem vstřebala své dojmy a můžu se zmínit o událostech posledních dní.

Dnes jsem přijela do Rishikeshe. Mezi tím se ale přihodilo tolik věcí.

Nejprve začnu samotným cestováním, byť v Indii oddělit samotné cestování od pocitů, emocí, vůní (občas i zápachů) chutí a doteků je téměř nemožné.

Poté, co jsem opustila Leh a přistála opět v Dillí jsem využila volný čas na krátkou procházku hlavním městem.  Zkuste si teď představit mnohaproudovou silnici, po které jede vše, co má kola a čtyři nohy a za plného provozu ji zkuste přejít. Tento nadlidský výkon jsem podala hned několikkrát a určitě jsem u toho měla smrt v očích. Indická doprava je totiž ohromný zážitek sám o sobě.  Tak hádejte, co to je? Na osmiproudé silnici vedle sebe stojí kamión, bagr, pět aut, tři rikši, dva velbloudi a sedm motorek? No přece klidný provoz na indické dálnici. . .  Kromě této zkušenosti jsem v Dillí stihla oběd v zapadlé uliččce, kávu v místní kavárně a pokusila jsem si dát kolu. Místo ní mi číšník přinesl pivo, protože je přece levnější.

Z Dillí jedu vlakem do Armitsaru, hlavního města Pandžábu, hlavního města Sikhů s jejich Zlatým chrámem.

Psát o Sikhcích bych mohla hodně dlouho, ale ve zkratce – měla jsem zde pocit otevřené náruči kamkoli jsem přišla. Vše zdarma, od úschovny bot až po společné jídlo v jídelně pro poutníky. Prý jich zde nakrmí denně až sto tisíc. Tento národ bojovníků se od ostatních Indů liší svým vzrůstem a samozřejmě náboženstvím, které do popředí klade rodinu. A jako součást této rodiny jsem se mezi nimi i cítila. Před Zlatým chrámem je umělé jezero, ve kterém se koupou všichni, kteří chtějí přímo do Chrámu vstoupit. Ženy mají své oddělené, zakryté prostory. Chtěla jsem vyzkoušet, jaké to je, jít mezi ně. A dobře jsem udělala. Jen co jsem vstoupila pocítila jsem neuvěřitelnou ženskou sounáležitost. Ty ženy, jejichž jazyku jsem nerozuměla a jejichž rituály jsem nechápala, mi podávaly pomocnou ruku na každém kroku a vysvětlovaly, co a jak mám dělat. Žádná řevnivost, žádná xenofobie, jen čistá víra v to, že si váží cizinky, která přišla mezi ně.

Po rozloučení se Zlatým chrámem nastupuji opět do vlaku. Tentokráte to ale není 1.třída jako z Dillí ale lehátkový vlak, která mě má dovést právě sem, do Rishikeshe (resp. do blízkého Haridvaru). Vlak – tři lehátka nad sebou, žádné dveře ve vagonu, všude kolem cizí, spící lidé, muži i ženy. Ale i zde úsměv funguje jako nejlepší dorozumívací prostředek.

Teď již jsem v Rishikeshi a mám za sebou nádherný obřad uzavírání řeky Gangy. Ohromná síla obřadu, děti, které mne obklopily, kněz, který mi udělal místo vepředu, holky, které mě hladily a ukazovaly, co mám dělat, ženy, které mi vložily do rukou jejich posvátný oheň. Ano, byla jsem v euforii. Davové vnímání skutečnosti, síly hlasu, hudby a tance. Nádhera.

Erika Slabá
Indie mi natolik přeskládala hodnoty, pohled na život, bohatství či chudobu a MNOHO dalšího, že jsem se rozhodla s Indií spojit svůj další život, Nyní v Indii část roku pobývám. Na tomto webu sdílím své ryze osobní zážitky a poselství pro každého, kdo se nebojí změny. Můžu Ti dát tipy a doporučení, pomoct naplánovat cestu, nebo můžeš vyrazit se mnou a zažít Indii ne „all inclusive“ avšak „all reality“.

3 možnosti, jak lépe zvládnout cestu do Indie

Které Ti mohu poskytnout osobně

Konzultace

Konzultace před cestou

Chystáš se do Indie na vlastní pěst sám či s přáteli?

Příprava cesty

Příprava cesty do Indie

Chystáš se sám nebo s přáteli do Indie a chceš pomoci?

India Forever

Společná cesta do Indie

Nemáš ambice vypravit se do Indie po vlastní ose?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů