15.5. Návrat

Nesnáším ty okamžiky, kdy jsem ještě v Indii, ale už vím, že za pár hodin letím zpátky. Už se mi stýská a přitom ještě nemá po čem.

Poslední noc obvykle nespím a snažím se všemi smysly načerpat tu ohromnou energii, která zde proudí a nabíjí mě, dává mi chuť jít za svými sny a věřit, že každý příběh si zaslouží dobrý konec.

Ale co je to vlastně dobrý konec? Tak určitě jsem vděčná za klidný let z Dillí do Říma (celý jsem ho prospala). Nakonec dobře dopadlo i to, že naše letadlo na letišti v Římě nabořili, a kvůli tomu jsme směr Praha vzlétli o více než dvě hodiny později. Určitě je pozitivní, že i přes odporné turbulence a vysloveně nepříznivé počasí jsme v pořádku přistáli na Ruzyni.

Pro mě je ale dobrý konec především to, že mám pod polštářem už itinerář příští cesty. Takže nejpozději na konci srpna budu zase v oblacích 🙂  Tentokrát to bude vysloveně speciální cesta. Chci vyzkoušet, jak se dá do Indie dojet autobusem 😉 Tak uvidíme, jak a jestli se to povede. Ale i kdyby to tak nemělo být, srpnová Indie mě čeká 🙂 🙂 🙂