Udaipur, Indie

15.3. Faux pas zažehnáno a dovršeno nečekaným štěstím

Udaipur nás přivítal nebem bez mráčku a slunečními paprsky, které se odrážely v hladině jezer v okolí. Vždyť Udaipuru se říká jezerní město a pohled na něj mi skýtá neskonalé potěšení. Povinná návštěva Udaipur City Palace se neobešla bez mírných komplikací. Jednoduše jsem se poprvé ztratila.  Tento palác je skutečně rozlehlý a opravdu nádherný.  V komplexu malých i velkých paláců, muzeí a zahrad, se dá najít bohatá směs Rajasthanské, Mughalské, středověké, Evropské a Čínské architektury. Za mě je to jedna z nejkrásnějších palácových staveb v celé Indii. Zvedá se nad jezerem Pichola a jeho šířka je více než 250 metrů. Vše postaveno z žuly a mramoru a ten výhled . . .  Horní terasy paláce jsou pro něj jako stvořené. Pod vlivem všech těchto dojmů si tak jdu a jdu, před sebou vidím východ, vyjdu ven z celého komplexu a najednou si uvědomím, že to tady neznám. Vůbec mě nenapadlo, že do paláce vedou ven i dovnitř dvě cesty. Tak teď stojím někde, nevím kde, a potřebuji se vrátit, ale nevím jak. Dosti humorná situace a samozřejmě, jako vždy, když ho člověk potřebuje, telefon se tváří mrtvě a odmítá se mnou komunikovat. Tak jsem si vzpomněla na svojí oblíbenou knižní postavu a rozhodla jsem se, že zpanikařím :o) Rychlou chůzí se vzdaluji od paláce a mám jediný cíl, za každou cenu se vrátit k té první bráně. Ovšem zhruba do pěti minut vidím, že panika byla zcela zbytečná. Palác je sice ohromný, ale centrum zase až tolik ne a já jsem během chvíle na recepci svého hostelu, mám funkční WiFi a můžu dát vědět, že jsem se ztratila, ale zase našla a jsem jen dvě ulice od místa kde mám být. Tak nakonec všechno dobře dopadlo :o)

Faux pas v Indii

Kromě City Palace v Udaipuru obdivuji i nádherné parky. Ráno jsem se pokusila zamotat se do sárí, které jsem v Jaipuru dostala jako dárek od Govindovy manželky. Připadá mi, že se mi to docela povedlo a tak na procházku do parku, který obepíná Mata Temple,  vyrážím v tomto oděvu. Teď už vím, že to více krát neudělám. Proč ne? Jednak cca co 10 metrů mě někdo zastavuje a chce se se mnou fotit. Dále zjišťuji, že pohyb v tomto oblečení pro mně není úplně pohodlný a nakonec, tak po půl hodině, mi sárí začíná povolovat a padat. A jéje. Já si pod něj nevzala legíny a tak s napětím pozoruju, jestli omotaná do toho ohromného kusu látky ztropím totální indické faux pas nebo jestli mě něco zachrání. Zachránilo :o) Nejprve veřejné toalety, kde se do sárí znovu uvazuji, a pak náhradní oblečení v autě, které si převlékám v prodejně se šperky. Žádný jsem tam nekoupila, ale za použití toalety jsem moc, moc poděkovala. Takže nakonec se žádný totální trapas nekonal.

Ale dnešek nekončí a mám před sebou další zážitky. Nádherné výhledy od Moti Magri (památníku  hrdiny jménem Maharana Pratam) a především úchvatný západ slunce, který spolu s Jogim pozorujeme z Mansoon Palace. Tento palác je postaven na kopci nad Udaipurem a skýtá výhled nejen na celé město, ale i na široké okolí a přilehlé safari, ve kterém jsem sice žádnou divokou zvěř neviděla, ale zato poprvé řídila v Indii auto. Slunce pomalu, velice pomalu, klesá k západu a já sedím na sluneční terase, plná pocitů a emocí. Ty ale postupně odchází a mé nitro zaplavuje nesmírný klid. Takový, jaký poznávám na svém putování napříč celou touto zemí. Přichází za mnou mladí manželé se dvěma dětmi. Jsou chudí, to je jasně vidět. Oblečení potrhané a špinavé, tváře dlouho nemyté, bosé nohy a ruce sedřené, asi těžkou prací. Nerozumím jim, ale pochopila jsem, že i oni si sem přišli užít západ slunce. Pokud by měli telefony, chtěli by určitě společnou fotku. Ale tito lidé takovou vymoženost nemají a ani o ní nesní. Stojí vedle mně a dávají mi do náručí svoje dítě. Je to ještě nemluvně a já ho opatrně beru a chovám. Miminko spí a celá rodina se na mně nábožně dívá. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale právě tento okamžik je tak silný, že čas v něm nehrál vůbec žádnou roli. Pomalu dítě vracím matce, ukláníme se navzájem a pomalu se vydáváme každý svojí cestou k domovu. Kdo ví, co se jim honilo v hlavách. Mně jen to, jak moc jim přeji štěstí a přitom oni to štěstí dali mně.

Je už tma když se vracíme zpátky do města. Jdu spát a ve snech mám stále to kouzelné batole ve svém náručí.

Erika Slabá
Indie mi natolik přeskládala hodnoty, pohled na život, bohatství či chudobu a MNOHO dalšího, že jsem se rozhodla s Indií spojit svůj další život, Nyní v Indii část roku pobývám. Na tomto webu sdílím své ryze osobní zážitky a poselství pro každého, kdo se nebojí změny. Můžu Ti dát tipy a doporučení, pomoct naplánovat cestu, nebo můžeš vyrazit se mnou a zažít Indii ne „all inclusive“ avšak „all reality“.

3 možnosti, jak lépe zvládnout cestu do Indie

Které Ti mohu poskytnout osobně

Konzultace

Konzultace před cestou

Chystáš se do Indie na vlastní pěst sám či s přáteli?

Příprava cesty

Příprava cesty do Indie

Chystáš se sám nebo s přáteli do Indie a chceš pomoci?

India Forever

Společná cesta do Indie

Nemáš ambice vypravit se do Indie po vlastní ose?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.