12.7.2019 Festival v Hemisi

Malý Tibet – hádejte, co se pod tímto označením skrývá? No, je to vlastně velice prosté. Jsme přesně tam, kde dnes sídlí nejvýznačnější buddhistické kláštery. V místech, které jsou tolik podobné Tibetu a kde pravidelně pobývá Dalaj Láma.

Byť je oficiálním sídlem Dalaj Lámy a tibetské exilové vlády Dharamsala, skutečným buddhistickým duchovním centrem je právě Malý Tibet v Ladakhu.

A my máme tu „kliku od blázince“ že právě dnes se zde koná slavný hemišský festival.

Ke klášteru přijíždíme tak akorát, abychom stihli začátek festivalu. Na nádvoří kláštera je už připravené podium, na kterém vše bude probíhat a pomalu se zaplňuje všechen volný prostor.

Když už to ale téměř nemůžeme pod rozpáleným sluncem vydržet a při čekání se z nás odpařují decky a decky vody, zjišťujeme, že vlastně nikdo neví, v kolik přesně se začne. A to si už konečně začínám zase připadat jako v Indii :o)

Jak tak čekáme, máme alespoň možnost pozorovat mnichy, kteří si spolu líně povídají, Číňanku, která si s sebou přivezla psíka, který si sice chvílemi hraje ale větší část dne tráví pod židlí, aby se alespoň trochu schladil.

Pozorujeme policistky, které se snaží tvářit přívětivě, proudící skupinky lidí z celého světa, kteří přijeli právě a jenom na tento festival.

A pak to konečně všechno začne. Masky, tance, hudba… Asi hodinu jen sedíme, úplně fascinování, tak překvapeni a zároveň konsternování. 

Show je to úžasná, ale popravdě musím přiznat, že pro mě dost nepochopitelná, nazařaditelná a vlastně ani nevím, jestli se mi to líbí nebo ne. Každopádně, stojí za to to vidět.

Bylo to něco naprosto jinokulturního a jsem moc ráda, že jsem měla to štěstí se toho účastnit.

Ale pod čarou dodávám, že zrovna každý rok u toho být nemusím :o)

Sluncem znaveni, čekáním fronty na vodu unaveni a vysokohorským vzduchem přiotráveni se vydáváme zpět.

Po cestě ještě stíháme klášter Tsikay a palác Shy.

Dnes budeme spinkat jako miminka. O to se klidně vsadím.