1.11. 2019 Elborz – nejvyšší hory v Iránu

Víte o tom, že Damávand (5 610 m n. m.), momentálně neaktivní sopka, je nejen nejvyšší horou pohoří Elborz a celého Íránu, ale také nejvyšším vrcholem euroasijského kontinentu na západ od pohoří Hindúkuš?

Dnes ji uvidím. Asi tedy na ní nevylezu, ale alespoň uvidím :o) Její fotky jsem viděla už mnohokrát a musím přiznat, že se jedná o neuvěřitelně fotogenický přírodní úkaz.

Jen co jsme vyrazili z Teheránu na sever, krajina se neuvěřitelně změnila. Přemýšlím, k čemu ji přirovnat. OK, kdybych nevěděla, kde jsem, myslela bych si, že jsem se vrátila do Indického Ladhaku a koukám na Himaláje. Ta podoba je nezaměnitelná. Rozdíl je v tom, že zde je vše čisté, uklizené a platí zde pravidla, které se nikdo ani moc nesnaží porušovat. No dobře, když přejedete sjezd z dálnice, tak si pár metrů couvnete :o) ale jinak jsem nezaznamenala žádné větší harakiri.

Frčíme z kopce a do kopce, posloucháme íránské hity a kamarádi v autě tančí. Takže prý je íránský tanec založen na několika jednoduchých pohybech.  Hlavní taneční pohyb je prováděn rameny. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. K tomu pohyb hlavy, dopředu a dozadu. Pak mě kamarádka učí další dva pohyby. Jeden je šroubování žárovky a ten poslední sbírání ovoce. A když to dáte dohromady, máte tanec plný vášně, energie a přirozené ladnosti. U nich. Já si připadám dosti nemotorně :o)

Povídáme si o večerníčcích. Další překvapení. V Íránu znají Pata a Mata a my se nasmějeme, když zjišťujeme, že jsme sledovali všichni úplně stejné pohádky. Jak já v Čechách tak oni zde.

A jsme na místě. Z mraků na nás vykoukne vrchol Damávandu. . . Fotky mluví za víc. Je to nádhera. Sice fouká studený vítr, ale to nevadí. Tohle místo oplývá takovou energií, že na chvíli zapomenete i na to, že vám mrznou uši. A teď právě oceňuji jednu z přidaných hodnot šátku na vlasech. Zachumlat se do něj je táááák příjemné.

Ale i tento výlet musí jednou skončit. Nechce se mi, protože vím, že brzo bude končit i můj pobyt zde. A to mě netěší. Ale ještě ne. Ještě máme před sebou večer, který trávíme na břehu malé říčky, kde si vaříme tradiční čaj a vychutnáváme klid a pohodu.

Díky všem, kteří se mnou cestujete. Ať to je po Indii, Izraeli, jakékoli další zemi, nebo teď, po Iránu. Nevím, která země mě zaujala nejvíce. Ale znovu a znovu se mi potvrzuje, že předsudky, doma získané, se na cestách rozplývají jako pára nad hrncem. Zítra v noci letím domů, ale už teď se mi v hlavě rodí plán. Bláznivý, možná až trochu šílený, ale začíná získávat dosti jasné obrysy. Tak uvidíme.